Černé jezero

„Dobře, tak to jsem ráda. Nechtěla bych, abys měl potíže kvůli tomu, že jsi štědrý a dobrosrdečný,“ pousmála se na něj trošku pobaveně.
Zdálo se, že armáda nakonec není úplně plná hnidopichů, což bylo dobré. Ne, že by jí to dodávalo touhu je nějak zvlášť okrádat, když věděla, že si nejspíš tolik nehlídají nouzové příděly - sama byla nesmírně vděčná za to co dostala, nemohla se dočkat, až se vrátí zpět do tábora a příděly rozdělí mezi svoje přátele. Alexander možná netušil jak přesně se v Pustinách žije, ale projevil takové množství lidskosti a dobroty, jaké ještě nikdy u žádného vojáka neviděla. A byla mu za to skutečně patřičně vděčná.
Takové věci byly natolik vzácné, že by snad mohla děkovat bohu, pokud by v něj věřila. Zatímco ostatní hledali jídlo a jedli někdy i odpadky, její skupina se bude mít po určitou dobu velice dobře. Tedy za těch podmínek, že se jí nouzové příděly podaří v pořádku odnést do tábora... Stále totiž v Pustinách strašila Bezpáteřná, která byla známá okrádáním zděšených zmutovaných i deviantů. Nikdo netušil, jestli je sama deviant anebo ne - všichni se jí jenom vyhýbali. Prý se dokázala přeměnit na cokoliv. Od obyčejného předmětu přes člověka až ke zvířeti - jiní zase tvrdili, že se jim rozplynula před očima a vzala jim veškeré věci, co měli u sebe. Estelle sice všem těm pověrám nevěřila, ale rozhodně si dávala pozor... Narazit na ni, tak jí slušně zamotá hlavu. Věřila si dost na to, aby se jí postavila čelem a neutíkala jako ostatní, které znala.
„Také jsem tě moc ráda poznala. Sbohem, Alexi.“ S těmi slovy se spěšným krokem vydala pryč z jejich rozbitého tábora směrem k vlastnímu táboru, kde na ni už jistě čekali její spojenci.

„Také jsem tě moc ráda poznala. Sbohem, Alexi.“, rozloučila se a odešla. Bylo to zvláštní, ale bude mu chybět, opravdu to byla příjemná změna oproti rutině, kterou každý den prožíval. Málokdy měl možnost si s někým takhle příjemně popovídat. Teď si ale nemohl dovolit smutně za ní koukat, ne když musí odejít. "podařilo se ti poslat, že mise je ukončená a vracíme se?", obrátil se na radistu. "Podařilo, dokonce jsem to dostal potvrzené, pane", odpověděl. Dobře, byl rád, že nepřijdou neohlášeni. Mezitím už byla celá základna sbalená, dokonce i panely už byly hezky úhledně sbalené. Popadl je tedy, hodil si je na batoh a v čele ostatních se vydal zpět na základnu.